ROMANO DROM ANEB JAK JSME DOSTALY VÍC NEŽ BY SE NÁM SNILO
Je to 5 let nebo víc? Kurz romského zpěvu s Idou Kelarovou. Velký životní milník, zpívám sólo u klavíru píseň "Joj, mamo!”, emoce stříkají, cosi se pohnulo. Večer maluju na účastníky hennou. Jaro 2024, koncert romského dětského pěveckého sboru Čhavorenge s Českou filharmonií v Rudolfinu. Domlouváme s Idou doprovodný program na letní soustředění sboru - workshop malování hennou.
Srpen. Vyrážíme společně s kamarádkou a mou momentální asistentkou Barunkou a psem Dannym směr Banská Bystrica a ještě dál. Protože mi zdraví moc neslouží, Bára ani Danny neřídí a je to lán světa, zastavujeme se na den v rodinném penzionu blízko Žídkové v Bílých Karpatech. Nádherná příroda, magické místo. Maluju nám na ruce hennou, ať máme na workshopu co ukazovat.
Jedeme dál, Trenčín, Banská Bystrica, Ľubetová a za Ľubetovou rekreační středisko uprostřed lesů. Vjíždíme do areálu a venku na hřišti děti zrovna nacvičují romské tance z Balkánu pod vedením tanečního instruktora a hudebníka Šaniho Rifatiho. Když se se ztuhlýma nohama vypotácíme z auta, vítají nás objetím členové Idina týmu. Ubytování a povídání s Idou. Děti odjíždí na večerní prohlídku Banské Bystrice. Po návratu diskotéka a i když už jsem chtěla jen ležet v posteli, tohle vám prostě nedá. Děcka nás vtáhla do víru tance. Cítíme se mezi svými.
Ráno zkouška ohněm. Mám učit práci s hennou 21 mladých lidí, kteří možná ani nebudou mít zájem. Jak je upoutám? Na dopoledne je naplánovaná přednáška a odpoledne praktická cvičení ve dvou skupinách. Pouštím prezentaci a povídám o henně, její botanice, historii, výskytu a použití. Snažím se být stručná a maximálně srozumitelná. Ukazuji hennové lístky, prášek i henna pastu, kterou si každý má možnost zamíchat. A děcka se zajímají. Mají doplňující otázky k věci. A pokud by je snad téma nezajímalo, rozhodně to nedávají najevo. Jsem nadšená a těším se na odpolední malování.
Mezitím ještě proběhne improvizovaný koncert sólistů. Několik členů sboru za 5 (!) dnů nacvičilo s jazzovou zpěvačkou Miriam Bayle písně v angličtině. No, brečíme všichni. To je tu běžné, emocím se dává průchod ať už je to smích nebo dojetí.
Rychle připravuji kornoutky s hennou a po obědě přichází první, mladší skupinka dětí. Někteří se bojí, že se jim to nepovede, jiní se vrhají do práce s nadšením, další s pečlivým zaujetím. Ukážu jim základní techniku a prvky, nabídnu šablony na přenosovém papíru a hlavně ujistím, že je to hra, zkouška a hlavně zábava. A dopadne to jako vždycky, nejdřív ostýchavé zkoušení a než se otočím, už hledají, kde na těle mají ještě volné místo.
Druhá, starší skupina je trochu jiná. Klidnější, víc přemýšlí, rozvrhuje. Přichází irský filmový štáb, který natáčí o souboru dokument. Česká, v Irsku žijící režisérka Beta Bajgart klade otázku: “Pokud byste si měli něco nechat trvale vytetovat, co by to bylo a proč?” Odpovědi jsou nečekaně zralé. Jsou zmiňovány symboly jako rodina, Bůh, to, co nebo koho miluji. A projevuje se to i v malování hennou. Objevují se nápisy Čhavorenge, familly, jména a datumy. Taky houslový klíč. Ale holky zkouší i typické hennové motivy, mandaly a květy. A využijí i šablon - připravila jsem pro ně růži a hada.
Patrik mě zaujme svým zaujetím a pečlivou, čistou linkou. “Dovedu si představit, že bych to dělal jako povolání.” Wow! Tak držím palce! Vedle mě sedí Mário Žiga. Skončí s nápisem na předloktí. Povídáme si a Mário upřímně přizná, že henna nebude jeho parketa. Jeho doménou jsou totiž housle, na které hraje od 3 let. A tady je hlavní důvod, proč vlastně tento článek píšu. Máriovi se totiž stala hrozná věc. Občas se mi ta situace zdá ve snu. V noční můře. Něco důležitého na chvíli odložím, ztratím z dohledu a za chvíli to tam není a není to ani nikde k nalezení. A Máriovi se to stalo. Bohužel ne ve snu. Shodou úplně blbých náhod přišel o svoje mistrovské housle.
A tak jsme se s Barunkou rozhodly, že Máriovi pomůžeme. Ida Kelarová již dřív zahájila sbírku na nové housle prostřednictvím své nadace Miret, my jsme vytvořily webovou stránku a snažíme se sdílet kde to jen jde. Původní nápad byl sbírat přes Donio, ale vyžadují tolik dokumentů, jako potvrzení o finanční situaci rodiny nebo potvrzení o studiu (které může získat až po skončení prázdnin), že nám to takto přijde jednodušší a hlavně rychlejší. Celý Máriův příběh a videa s jeho hudbou najdete na housle-pro-maria.webnode.cz a budu moc ráda za vaše příspěvky a sdílení. Za mě, za Mária i všechny znevýhodněné děti které nám mají tolik co nabídnout.
Poslední den ráno se s dětmi a týmem loučíme. Dostáváme dárky a slova poděkování. Zase brečíme. Objímáme se. Máváme na pozdrav, “Ačeň devleha!” a děcka se uznale usmívají a mávají zpět. Teď pro změnu sedí venku u velikého stolu a učí se jednoduché grafické techniky. Chtěly bychom s nimi ještě zůstat, ale musíme jet domů. Jsme toho všeho tak plné, že vyrážíme zpět do Prahy rovnou, bez zastávky.
Jsou to lásky a těším se, že se brzy zase uvidíme.
Za fotky děkuji © Petře Hajské